Ve druhém jaře. (VI.)

Hle, vůkol růží zkvétá,

svit rosy plá z jich hlubiny,

a každá snítka září

jak perlami a rubíny.

Má skřivan píseň novou,

má novou vůni list i květ,

já krásy všecky zašlé

v plamenné touze vítám zpět.

Teď vím, proč zásvit krátký

mé štěstí bylo a pak stín:

by moh' je snésti zpátky

k mé duši bílý cherubín.