Ve druhém jaře. (XI.)

Má struna tryskne perlami. –

Ty nevíš, komu zpívá,

vždyť celé nebe prostoty

z Tvých očí na mne kývá.

Ty nevíš, dítě rozmilé,

co Bůh Ti popřál kouzla,

že s každým teplým pohledem

mně v duši píseň vklouzla.

A zardíš se jak planý mák,

až vlétne k Tobě zkázka,

proč celý svět tím zvukem zní:

„vždyť sáhla do strun láska.“