Ve druhém jaře. (XII.)

Vždyť sáhla do strun láska.

Proč divíš se, že písní spád

vždy stejně jenom jásá:

Ó mám Tě rád, Ó mám Tě rád?

Vždyť co jsem dlouho hledal

jak bouří štvaný, tažný pták,

to v jedné chvilce náhle

mně prozradil Tvůj vábný zrak. –

Již neptám se, má písni,

leč jásám tebou stokrát blah,

kdo vzbudil tě v mé duši,

proč opět zníš, kdo na tě sáh'?