Ve druhém jaře. (XIII.)

Proč opět zníš, kdo na tě sáh',

mých písní struno ztichlá,

byl čas, kdy's tkvěla bez písní,

tichoučko jen si vzdychla!

Zas píseň slyším slavičí,

hle, vůkol růží zkvétá,

k mé duši bílý cherubín

na tichých křídlech slétá.

Již cítím pláti žhoucí ret

na čele svém, kde vráska.

A struna tryskne perlami:

vždyť sáhla na ni láska!