VE HRADU NÁDHEŘE

Bloudila volná myšlenka

tím šírým božím světem.

I přišla v hradu nádheru,

k těm šťastným světa dětem.

Na drahém stane koberci –

jeť jejímu ciz chodu –

a cizinka zde přehlíží

ten přepych od východu. –

Tam v pozlaceném dívanu

dlí Kroesus mezi květy;

hafana hebkou hladí srst

a kouří cigarety.

Opodál paní vážný kruh

při kávě něžně zívá,

a slečna, růže v záletí

se líně oknem dívá.

Aj, chví se rety, idey

zde světů zaset nových –

však vadne, hyne semínko

v těch stěnách mramorových.

Tu s pohrdáním myšlénka

let volný od nich vrací

a zalká: „Při vší slávě své

jste bídní ubožáci!“

A hledá pobyt v chatrči,

kde lidé bydlí chudí,

neb lesky, život paláců

myšlenku volnou nudí.