Ve jménu Božím.

Jak na výšině bojovníků tlupy,

tak stojíme tu v novoroční den.

Nám nad hlavou jak mraky se to kupí

a obzor temnou mlhou zahalen.

Tak mnohý v bolných upomínkách úpí,

tak mnohý v srdci krutě poraněn;

a dole tam, co vůkol pláň ta širá,

jak bojiště se život rozprostírá.

Zda zříte, jak tam černé bloudí stíny?

Toť naše viny, naši hříchové.

Rej vášní zlých a všechny klaté činy,

ba, každé naše slovo jalové –

to vše teď vstává, jako ze hlubiny

by vznášeli se mrtvých duchové,

a na nás Bohu žaluje to němě,

jak chabé to, jak nevěrné jsme plémě.

A zříte dál těch ssutin truchlé lány?

To stopy strastí jsou z dnů minulých.

Toť rumy tužeb, pobořené plány

a trosky nadějí již zhynulých.

Ach, zašlý rok on mnohé zaťal rány

v hruď živých dnes i těch již zesnulých

a učil cítiti to země syna,

jak zná nás drtit ruka Hospodina.

Vždyť co to ještě černá se tam v pláni?

Ach, jsou to hroby, jsou to mohyly.

Tam odpočívají ti milovaní,

jež s pláčem, s bolestí jsme pohřbili.

Tak mnohý v let svých krásném rozkvetání,

tak mnohý kvítek rodin rozmilý,

tak mnohý věrný bez falše a zrady,

ach, mnohý opustil ty naše řady!

Nuž, druzi milí, sionské vy čety,

jež ušetřilo smrti lučiště,

jak máme poctít zbožnými dnes vzněty

to své i těch již padlých bojiště?

Aj, k Tomu, jemuž zem i hvězdné světy

rad jeho slitovných jsou jeviště,

aj, k Bohu vzhůru nechať oči vzplanou

a nestyďme se, slzy-li z nich skanou.

Však mohou být to jen ty perly stkvoucí,

jichž třpytem hlásá duch náš dojatý:

Ó, přijmiž, Pane, přijmiž díky vroucí

za každý dar tvých útěch přijatý!

A odpusť, sejmi ty, Ó Vševědoucí,

nám břímě vin pro Světce s Golgaty

a všemi strastmi, všemi světa boji

veď k vítězství nás pod korouhví svojí!

A pak – pak, bratří, nad všech trudů směsí

nechť sklene láska oblouky svých duh!

Čím ublíženo kde, to odpusťme si

a slibme po sboru si druhu druh,

že, ať nám blaze, ať nás hoře děsí,

chcem jedno srdce být a jeden duch,

vždy znajíce se k té jen svaté zbrani,

jíž ostřím bratrstva jest milování.

Tak od srdce to k srdci provolejme

až ku nejdalším sborů končinám!

Tak nade hroby padlých přísahejme,

pak s námi Bůh a pak kdo proti nám?

A pak jen směle dál se v pochod dejme

k hor věčných zaslíbeným výšinám!..

Mrak prch, mha mizí, slunce září v stráně,

ve jménu Božím „Na zdar“, mužstvo Páně!