VE JMÉNU ONOHO, JENŽ PROSTORY A ROZLET DAL DUŠI...

Bratři moji,

jednu jedinou prosbu vypěstil jsem v srdci svém pro vás

a se Sinaie pyšných poznání nad vás ji kladu.

Bratři,

vy, kteří zápasíte za mluvený doprovod k visím nepokojné své duše

a hledáte slova k hudbě,

k zatvrzelým uším světa promlouvajíce legendy nové;

bratři,

vy, kteří jste prokletou práci pro otrocký sdědili život

a pod srdcem matky juž prokleti

v spárech života den ode dne svíjíte se;

bratři,

vy, kteří jste poznali nejsladší záští lásky

a vztyčili odbojná čela

uprostřed zločinů královských a byzantských hodů;

ve jménu Onoho, jenž prostory a rozlet dal duši

a símě hrdosti v srdce dobrou uložil půdu:

nezapomínejte sebe!

A když pod plameny slunce nastane v plodech zrání,

nepostěte se v bledém odříkání se

a nemodlete se za odpuštění vin svých

a šílenou flagellací netrýzněte svých těl.

Neboť, abyste byli jako hořící hvězda,

jež hvězdami protíná si zářivou dráhu,

abyste byli jak vzepjatá skála,

jež mezi skalami přímo chce k výši –

za to vás prosím.

A budete-li silnými jak skály

a budete-li žhnoucími jak hvězdy

se smíchy a s pláči a s bojem,

se záštím a s láskou,

silnějšími nejsilnějších a většími největších:

pamatujte Jeho.

Přijde němý a vyzvedne vás

a smete prach země s vašich roznícených tváří

a vrhne vás

v žár jiných bytí na jiných planetách

až k vítězství, jež připravil silným...

Bratři moji,

jednu jedinou prosbu vypěstil jsem v srdci svém pro vás

a se Sinaie pyšných poznání nad vás ji kladu:

nezapomínejte sebe!