VE JMÉNU OTCE I SYNA I DUCHA SVATÉHO!

Poprvé tys mou ruku, matko, vedla,

s tebou jsem říkal slovo za slovem;

vzpomínka na to lety nevybledla

a dosud ještě svítí v srdci mém.

Tisíckrát potom znamenal jsem znova

své čelo, rety i svou vroucí hruď;

zázračný za amulet ta je chová

v života osudech až doposud.

Bylo to válečné jak moje heslo,

jež vojín křikne hrdě do bitev,

v bouři to bylo lodi mojí veslo,

když beznadějí stydla ve mně krev!

Byla to modlitba má ve běd znoji,

bolesti důvěrný jak doprovod,

bylo to díkuvzdání duše mojí

a v míru utěšení sladký hod!

Bylo to s tebou, matko, rozloučení

v bolestné chvíli kdysi naposled;

bude to slední moje pozdravení,

až budu jednou zem sám opouštět!