Ve květu, ve květu od jara ku létu

Ve květu, ve květu od jara ku létu

v touhách a ve chvění šlo naše mládí,

my jsme se vypjali vysoko do světů,

my jsme šli pospolu oba tak rádi.

Pospolu, pospolu v kvetoucím údolu

duší svých mladých jsme kráčeli volně,

budoucno setmělé hledělo s vrcholů

do našich polibků tiše a bolně.

Dnes jdeme po stráni, léto se naklání,

jeseň nám do snění opodál kývá;

kolik těch květů se pro život zachrání?...

Budoucno setmělé dívá se, dívá.