Ve mlýně.

Vzpomínám na ten mlýn porostlý vínem,

kde býval jsem tak často jako klouče,

a při pohádkách u hořící louče

my děti byly jako v světě jiném.

A mlsků ve fěrtochu pajmaminém

a práška, jenž nás vázal do kotouče,

a na stárka, jenž polibkem nás mouče,

vždy říkal, svět že jest jen velkým mlýnem.

A známých mlečů, a co bylo divu,

když starý krajánek čas nešel dlouhý:

– toť pomáhal už Bohu při melivu!

A pantáty v kabátě bezposkvrnném,

jak v svátek chodil s námi podél strouhy

a říkal, že je člověk jenom zrnem.