Ve skalách pěšina...

Ve skalách pěšina se ztrácí v lesa hloub,

kam nikdo nechodí,

zpěv slavíka a houštin šum, kam jen jsem stoup',

tak duši lahodí...

Tam v šeptu tlumeném jsem tobě kouzlíval

– skráň na tvých kadeřích –

své touhy vzlet a žár a lásky něhu, pal,

pil rozkoš z retů tvých...

Cos táhlo větvemi jak sladká hudba vil

a srdcem štěstí sen,

když v zázrak očí tvých, jak zářil, smál se, snil,

jsem zíral opojen...

A jako azurem obláček bílý táh',

sen srdcem proletěl –

sám chodím pěšinou v tísnivých vzpomínkách,

kdy slavík oněměl...

Ve skalách pěšina se ztrácí v lesa hloub,

tam nikdo nechodí,

tam k slzám smutno teď a teskno, kam jsem stoup',

jak mrtvé na lodi...