Ve snění.

V sny zabrán šel jsem bučinou

sám k pohorskému městu,

tu jako motýl lučinou

hoch přeletěl mi cestu.

Sněť jedle v jedné ruce měl,

a v druhé kytku máku,

vlas plavý na skráni se stkvěl,

a hvězdy v černém zraku.

A ze rtů poupat růžových

zněl bez žele a tísně,

jak zvonkem, hrdličkový smích

a skřivánkové písně.

I stojím... Bože, kde to jsem?

co kmitlo se mi v řase? –

snad skočilo si úvozem

mé mládí zlatovlasé.