VE SPÍCÍM MĚSTĚ

Ve spícím městě všecka okna slepá.

Kol čiší chladno. Atmosféra sklepa

a vlhký smoud.

Tma, sestra klidu němým kynem zve tě,

jen prsa chrámu v těžké silhouetě

zříš matně pnout.

Tma roste ze tmy. Uplývá a vlaje.

Ty nemůžeš, že smysly namáhaje

dlít mimo ni,

jak prorva v kosmu jeví se ti velká,

z níž sama Smrt, ta tichá ničitelka

se vyroní.

Cvak hodin věžních měří podle práva,

taj života ti k rozluštění dává

a chvíle plení;

vše, co jsi volal, jsou jen slova plochá,

svět, ticho v něm, se s dravostí jen kochá

v tvém osamění.