VE SQUARU MONGE.

Z papíru čapku na hlavě, kde rusý

vlas jako zlato krouzlí se a splétá,

jak dupe, křičí, jaké dělá kusy,

jak najednou by zbořit chtěl půl světa.

– Dnes ještě z něho jenerál být musí!

Rtík špulí, v očích šotků celá četa,

a matka – v prsou jedva smích že dusí,

a v srdci tisíc sladkých snů jí zkvétá.

Ah! zří jej – hrdý, na bělostném oři

k vítězství vede pluky tisíceré –!

A matčin zrak vzplál červánkovou zoří.

Však náhle stín proč v duši se jí sklání?

– Trup krvavý a havrany kdes v šeré

a v mrtvé zřela, v zasněžené pláni...