Ve staré váze.

Ve staré váze květiny svěží,

jak je dech vykouzlil nového jara,

a jak tak planou, všimneš si stěží,

jak je ta váza již sešlá a stará.

Otlučen okraj, skorem již puká,

s květů se otřelo, zašlo již zlato,

ale z těch, dívčí jež zatkla v ni ruka,

svítí a voní to vábněji za to.

Svítí to nebem, červánkem, zoří,

voní to domácím lesem a sadem,

jako když láska dýchá a hoří

v lidském tom srdci v rozkvětu mladém.

Ale to srdce – vlnění času,

život a všednosť často je schvátí,

pozbude zdoby, lesku a jasu,

kdo mu vše splatí a kdo mu vše vrátí?

Láskou je vyplň novou a živou,

skryje vše, scelí, tak to jde snáze,

každou tu ránu, trhlinu křivou

jako ty květiny ve staré váze.