VE STARÉM PARKU.

Ve starém parku, stezka kde pustá

ztrácí se v šeré aleji,

javor kde s bukem široko vzrůstá,

keře kde snivě šumějí,

lávka se kryje porostlá mechem,

ukrytá stromů do stínu,

duše sem touží vábena dechem

vonících květů jasmínu.

Jiný by možná vzpomínal tady

na letních nocí chvíle ty,

v sladké kdy touze, šťastný a mladý

líbal zde dívku na rety,

kterak jí hladil vlnivé vlasy,

líbal a líbal, v duši ples,

kterak si odtud na dlouhé časy

vzpomínku krásnou, štěstí nes’.

Ale já přišed v místa ta pustá,

keře kde snivě šumějí,

veliký mír kde líbá tvá ústa,

píseň kde volá alejí,

v závratné touze myslil jsem pouze,

z onoho jasu šťastných chvil,

jenž plál tu jiným často a dlouze,

že já jsem pranic neužil!