Ve stínu.

Nad námi se skláněla

lípa boluplná,

dole šumíc valila

pěnivá se vlna.

Na kříži tu prastarém

Bůh pní zrezavělý,

hrudi jeho otvorem

slunce metá střely.

Věčný stín tu tiše spí

jako v tajném chrámě,

všecko chví se pohybem

tajemného rámě.

Divně nám tu u srdce

a má duše cítí,

jakoby ji chvátil duch

ztraceného žití...