VE SVÁTEK.

Šel na procházku v neděli,

ved’ za ruku si holku,

a smál se s ní a žertoval

tak zcela bez okolků.

Tu bylo očí jako střel

a řečí jako vody,

že prý ji mnoho častoval

a nadělal si škody.

Že nepomyslil na domov,

že noc protrávil plesem,

a kdy šel měsíc přes lesy,

že vraceli se lesem.

Že luhům květy zšlapali,

ač věděli, že svátek,

a co byl důkaz nejhorší –

na cestě našli šátek.

Aj, jděte, lidé bláhoví,

to vše jen na vás svědčí:

on svátek skutkem posvětil,

vy znesvětili řečí.