VE SVĚTĚ POKORNÝCH DUŠÍ

Proč má všecko pro mne smysl nový,

a proč mluví významnou mi změnou?

Dnes mám duši okouzlenou

zázračnými znameními, slovy.

Všecko kolem mne se proměnilo.

V listí jak by srdce něčí žilo,

v stromu duše, v květu oči něčí,

mrtvé uslyšel jsem mluvit řečí.

Věřím, starucha jak pověrčivá,

že svět věcí něčím božským zpívá.

Duše z těla odlétlá si sedne

ptáčetem tu na strom, křídla zvedne,

zapípá a zob svůj ztopí v rose.

Pozná, že zas v ráji ocitlo se.

Tisící jsem přešel místo, horu,

viděl Boha v každé věci, tvoru,

pokorná a nejbídnější těla

něco z jeho lidských útrap měla.

Bůh sám na mrzáka přelidštěný

used' před prahem a v zmrzačené dlani

peníz lásky a ne smilování

ucítil a byl jak uzdravený.