VE SVĚTLÉ CHVÍLI BLÁZNOVĚ.

„Přišel jste sem pro zkušenost,

pane, blázny studovat?

Jsem vám k službám, minulosť mou

musíte však dříve znát.

Dělníkem byv, dlouhá léta,

živil jsem svých dítek pět,

pojednou však nemoc přišla –

opustil mne celý svět.

Ale jiný host k nám přišel,

bída hrozná – bez chleba:

mřít jsem viděl vlastní děti –

víc vám líčit netřeba.

Já tu zůstal – ale rozum

za dítkami odešel

a mne v brzku v pěkném voze

do těchto zavezli cel.

O hladu zde není zmínky –

ztratil jsem i mozoly:

plné mísy jídel nosí

každý den mi na stoly.

Jděte zase ve svět moudrých,

bláznovský můj výrok zní:

pokud takové je lidstvo,

blázen, kdo se – nezblázní!“