VE TMAVÉM HOUŠTÍ...

Ve tmavém houští zádumčivých lesů

žlutavé trsy tulipánů pučí,

pěnivá ručej roklí skalní hučí

a krůpějemi třísní květy vřesu.

Stříbrný oblak plove po obzoru,

v korunách stromů zástup ptáků pěje,

ohnivé slunce s nebe sladce hřeje,

metajíc svoje šípy v šero boru.

Na klidném břehu sedí nymfy plavé,

pod šedou skalou dřímá pastýř mladý,

kol něho tančí víly plné vnady,

pějíce písně vášnivé a žhavé.

A v sluji, kterou růže oplétají,

rozmarný Eros líně odpočívá,

vlas přes ramena nedbale mu splývá,

kol hlavy modré vážky oblétají.

U jeho nohou tisíc květin vzkvetlo,

on na nebe a na zemi se dívá,

velikou píseň všehomíra zpívá

a pije chtivě slunce zlaté světlo.