VE TVÉM PÍSKU, MOŘE...

Oko tebe pozdravilo.

Otázka jen chvěje rtem:

Zda’s před slzí lidskou bylo,

či jich vzniklos’ přívalem?

Ve tvém písku moje ruka

a ty v srdci mém,

mírem, který nepropuká,

sladce spočinem.

Jen hrou vlny svitne pěna.

Zdá se, že kdos pod ní spí.

Šíře tvoje nedotčená

dítě temnot oslepí.

Ve tvém písku moje ruka

a ty v srdci mém,

mírem, který nepropuká,

sladce spočinem.

Sestupuji k tobě dolů;

ne však k hloubce tvého dna.

Rci: jsi stopou velkých bolů,

či úsměvem Budoucna!?

Ve tvém písku moje ruka,

a ty v srdci mém,

mírem, který nepropuká,

sladce spočinem.