Ve velkoměstě.

Sta krásných očí, postav žen a dětí

ve víru ulic vystřídá se rychle,

a vše tak šíleně před zrakem letí

do duše tvojí vzpomínkami ztichlé.

A uprostřed kráčíš... je ti líto všeho,

tu svatba, hudba smuteční tě mijí,

co mizí všude zlata bezcenného

v lidských dramat smutné melodii!

Hned nový zjev tě smát se nutí:

Pár mladých děvčat při valčíku zpívá.

V okně starý pán při poslechnutí,

ve zpomínkách jen bílou hlavou kývá.

Bez lásky, neznám zříš jak čas jen letí

a náhle zbudíš se a hledáš květy,

a divíš se, že vyrostly již děti

a tys jen zůstal nezměněný lety..!