Ve vězení.

Nebesa venku tam nad střechou

tak modrá a snivá,

strom venku tam nad střechou

větvovím kývá.

Na nebi zvon, jejž možno zřít,

ve sladké zní tísni,

pták na stromě, jejž možno zřít,

žaluje písní.

Můj Bože, můj Bože, život ten

prostý a klidný!

To z města šum a hukot ten

sem zaléhá vlídný.

Cos učinil ty, jenž tu dlíš

a pláčeš tu krádí,

cos učinil, rci, ty, jenž tu dlíš,

ze svého mládí.