VE VOJŠTĚ CÍSAŘE KONSTANTINA.

Jsme povoláni do legie Krista.

Náš imperator Beránek je tichý,

a bojujeme za království jeho.

Kříž praporcem nám; věříme, že přáno

nám bude postavit jej jako trofej

nad dobytými dušemi a srdci.

Jsme povoláni do legie Krista.

A tobě přísáh boj náš imperator,

nevěstko světa, jež se Římem zoveš,

jež přepita jsi krví mučenníků

a ohlušena chropotem jich smrtným,

ty dcero Beliala, matko zkázy,

nádobo jedu, marnosti a zlosti!

Vojáci Krista dáváme se v pochod,

náš imperator vjede v plné slávě

do tvojich bran a na tvou šíji vstoupne

v prach poníženou, neb dny tvoje sečet

a odkázal tvé hrdlo mečům našim.

Vojáci Krista dáváme se v pochod.

A meč ten vnikne v prsa bezestoudná,

a kopím proženeme vnitřnosti tvé

a šípy protknem ničemné tvé srdce.

Za vlasy povlečeme tebe prachem

v ssutinách všeho, co jsi vyzískala

smilnictvím svojím, bohy tvoje dáme

plamenům v pospas, chrámy model budou

konírnou ořů našich, a tvé domy,

pelechy hříchů, rozmeteny budou,

že na kameni kámen nezůstane.

Prach země budeš polykat, jež pyšně

jsi vládla světu, děvko nestydatá,

než tělo tvoje bude dáno červům

a hmyzu nečistému k tučným hodům.

A imperator, Beránek náš, vjede

do ssutin bláznivé tvé zhýřilosti

a kříž svůj vetkne na zničení tvoje.

A s tebou zajdou všechna díla tvoje,

tvá bídná sláva, pyšné povznesení,

a velké ticho po tom všem jen zbude.

A hroby ožijí, jež připravila

jsi svatým svědkům, božím mučenníkům,

a kosti jejich vstanou v slávě svojí,

a po tvém hrobě, děvko, kráčet budou!

Beránku boží, imperatore náš,

buď zdráv! My v život věčný doufajíce

zdravíme tebe! Meče naostřeny,

krev rozpálena prudkou nenávistí –

tak připraveni jsme k tvé pomsty dílu!