VE VŮNI BAZALEK.

Ve vůni bazalek zpomínám na Tebe

s touhou a po tichu,

nad pásmem zvonků, když rosný déšť vyplývá

z každého kalichu,

nad stuhou jiřinek – těch růží podzimu,

vroubících záhony,

zřím-li už ve větru vzdálených lesů těch

hluboké úklony,

zřím-li prv vonící stráně, i lučiny,

pahorky pod houští,

doubravy šumící a ten pruh bílých řek –

leto když opouští.

Tak jsi mne zanechal s pomněnkou blahých dnů

prosněných, prchavých,

ve smutek zapadám, jako svět v jeseni

do roušek mlhavých. –