VE VŮNI PRAŽSKÝCH AKÁTŮ.

Za teplých večerů akátů vůně mdlá

u tichých paláců tak eroticky vlá...

než letí v hnízdo spat, kos v jejich květu zpívá,

na lávce pod nimi se na dívku hoch dívá

tak dlouze, toužebně, když duše jeho mdlá

se zpíjí parfumem, jenž z akátů v ni vlá...

Za dusných večerů, jda po náměstí starém,

stesk vězně prožívám, když zavane to jarem,

když pták snů duhových na okna sedá mříž

a muže bledého si volá z temna výš.

Za května večerů jsou Orientu darem

akáty unylé – v nich voní vzácný harem

a duše chvěje se, hedvábné touhy stín,

a klesá žíznivě v neznámé lásky klín

a v ženy hvězdný zrak se nenasytně noří,

po rose touží, ale žárem pouště hoří...

Za května večerů jsou Orientu darem

ty bílé akáty na náměstí kdes starém,

když v modrém zášeří s jich hroznů vůně mdlá

u spících paláců tak balsamicky vlá...