Ve východní záři

O lidstvo! Stověký tvůj o svobodě sen

se mění v skutek, v bílý volný den,

noc chmurných porob k západu se plíží –

hoj lidstvo – lidstvo, den tvůj již se blíží!

Obnažte hlavu, sehněte svou nohu,

bijte se v prsa, plná panské pýchy:

kněz Slovan sloužit národův jde bohu

a odpuštění ždá za vaše hříchy.

Bůh stvořil člověka a člověk splodil Kaina,

Kain splodil bratrovraždu, porobu,

poroba vrhla v lidstvo chorobu,

a vzrostla podlost z ní ta všeprodajná.

Ach vlny lidstva, dříve zrcadlny,

jež kdys jen mír a volnosť, lásku pěly,

se rozzuřily nyní, rozkypěly,

zášť – zášť jen hučely ty strašné vlny,

brat stisknul bratra z panské choutky pouze,

lid proti lidu hnal se v kanibalské touze,

a místo hymnův luzna zapění

o klenby nebes bilo úpění.

Rozsázený jak proutí podél břehu

stál Slovan v udivení ztrnulém;

mír jeho vítán byl v tom boji zlém –

svou vzteklou pěnou jste ho potřísnili,

tak mnohý kmen jste urvali mu v běhu,

i plnou záhubu jste jeho snili –

o nesmírny jsou černé vaše hříchy,

obnažte hlavu, sehněte svou nohu,

bijte se v prsa plná hříšné pýchy:

kněz Slovan sloužit národův jde bohu

a v oběť zápalnou u zbožném chvění

sám klade na oltář své velké odpuštění!

Již samo srdce boží tím se rmoutí,

že svoboda je lidstvu věčný sen,

i vdechl bůh v to hybké slávské proutí

a mžikem srostlo v obrovitý kmen.

Jen dechem božím, čistou myšlénkou,

ne násilím kmen povznes’ hlavu svou,

však je tak obrovitý světa pán,

že kdyby v rozlíceném, mocném běhu

stoup’ nohou svojí v lidstva oceán,

vy jako pěna vystřiknete z břehu.

Než – nebojte se – máte odpuštění!

a třeba u vás lásky k Slávům není

a třeba na nás posud plil váš ret –

ne pomstu – boha lásky rodí Nazaret!

Ten bůh, ten nechce panstva, nechce poroby,

bůh lásky nechce přepychu ni chudoby,

chce volnost, rovnost všech a všude – všude!

A volnost, rovnost v světě širém bude,

neb lásky bůh, by skojil touhy odevěké,

již vdechl žhoucí život slávské duši měkké

a milliony slávské lidstvu dal ku stráži.

Když Slovan střeží, víc se jistě neodváží

již nikdo rušit lidstva volný smír

a strhnout volnost v starý hnusný vír –

o lidstvo, stověký tvůj o svobodě sen

se mění v skutek, v bílý volný den,

noc chmurných porob k západu se plíží –

hoj lidstvo – lidstvo, – den tvůj již se blíží!