Ve výmolu.

Brodil mráz se vzhůru, dolů. –

Tulák zbloudil do výmolu.

Vzadu napřed kupy sněhu.

„Kde se shánět po noclehu!?“

Klesla hlava k jedné straně,

poduškami drsné dlaně:

jedna k prsoum, druhá k boku –

tvrdý sen to – na sta roků...

Spadla hvězda, slza dolů

na tuláka do výmolu.