VE VÝŠI.

Jak racek nad tím mořem lítám

a každou vlnu v jejím spěchu chytám.

Ó štěstí mojí výše,

ó šíře mojí říše!

Jen vítr divoch můj je druh

a v dálce Bůh

a všude jeho nekonečný duch!

Mraky nade mnou jak mílové jdou vlečky

a lidé na břehu jen tečky,

a vlny, vlny, divé dravců smečky,

se řítí k břehům, v písku mizejí,

jich bílé krajky řídnou a se třepí,

už rozpláchly se v hnědém pruhu stepi

a ztichly navždy v písku peřeji.

Jak racek lítám,

každou sestru vlnu vítám,

v křivolakém letu jen se zmítám,

jsem pouhé nic,

jak komár jen se kmitám.