VE VÝŠI.

V té výši vzdušné, ve zlatém kde lemě

tě nebem objatu zřím, matko země,

v posvátné chvíli klopím zářný zrak;

kol mne tu světa vír juž sotva šumí

a bouře tvé tam dálka zvolna tlumí,

a duše má se nese do oblak.

A pode mnou již dřímeš krásna, ticha;

i hruď má tichne, chvíli nezavzdychá,

kéž dříme tak jen mnohý, mnohý rok.

A kdyby dál se opět rozechvěla,

by vášně v ní a boje zmlkly zcela,

jen jeden stačí, jeden dolů skok.