VE ZNAMENÍ PROROKŮ.

Je shnilého cos v dánském státě

(ač dítě, že je v rozkvětu:

To zní sic trochu nestydatě,

však – slova vážných profétů!)

Je shnilého cos v dánském státě

a Hamlet dávno v hrobě tlí!

Co zbývá? – Brodíme se v blátě

se zbytkem smutných reflexí.

Jdem stále – těžko říci: směle –

a nečekáme Spasitele.

Dav profétů hřmí v tónu suchém:

„Je Krása všude, hledáš-li...“

Blahoslavení chudí duchem!

To Bůh ví – my jí nenašli.

To k smíchu skoro: Pojem Krásy!

Učené these, protesty –

hle, mistrům úsměv v tváři hrá si

ve chvíli blahé siesty!

A kolem civí množství němé –

Jen vědět, Bože, oč se rveme!

– Stát dánský zvolna, jistě hnije.

Blouznivců rety blábolí:

Nemravnost... Krása... Poesie!

(Ty rány perem nebolí!)

I Hamlet ztichl. Divy tvoří

zlá pověst, jež jde dál a dál...

Duch otce straší po nádvoří.

– Zde vytlouci lze kapital!