Ve žních.

Na poli jak v mraveništi,

dnes tu nikdo nezahálí;

ohnivé ač slunce pálí,

bystře kosa vzduchem sviští,

jinde neunavná paže

obilí již v snopy váže.

Život zde, však dusný, němý:

každý sehnut k horké zemi

koná svoji práci v spěchu,

beze slova, bez oddechu –

Slunce skryly mraky šedé,

zadul vichr, prach se točí,

bičem koně švihl kočí,

tryskem s plným vozem jede.

A již krůpěj za krůpějí

s dusivým se mísí prachem. –

Blesk a rána! – Děti strachem

v koutku pláčí a se chvějí –

Bouře přešla a zas nově

na blankytu slunce svítí,

a ten jeho úsměv zříti

v jasném oku rolníkově.