Věc divná to, však pravdivá,

Věc divná to, však pravdivá,

že nejvíc k tomu srdce lne,

co ve útrobách nejhlubších

ukrývá moci kouzelné.

A proto že je Křivoklát,

jak byl by utkán ze kouzel,

já do jeho se černých zdí

a chodeb jíti nezpouzel.

A do úst tobě neváhal

své žití všecko vdechnouti,

že bloudím teď jak zakletý

pod oknem tvým tu v zákoutí.