VEČER.

Jak českých srdcí steré slzy žhavé

hvězd krůpěje se chvějí v noci tmavé,

nesmírně smutný ohlas pozdních zvonů

ve vzduchu zůstal chvět pln smutných tónů.

Chumáče bílých chalup nocí svítí,

z nichž časem bdících psů zní dlouhé vytí,

a vlna tmy se na kraj pustý vrhá,

ten kraj svým smutkem srdce z prsou trhá...

Za okny chalup zda pláčete zticha,

neb zda vám z kronik zašlá sláva dýchá,

neb v tupý spánek zda vám padá hlava?

Jest jak noc hvězdami sny duše žhavá?

Já v kraji smutku k vám se šinu blíže

a náhle jak zřím na rozcestí kříže,

tam v tělo matky, jež se pod mnou klene,

to zdají se mi dýky zaražené...