VEČER DEVÁTÉHO MĚSÍCE.

Je večer pozdního léta.

Ohniskem všeho ses stala, vesnice!

Ze všech stran ženou pastýři stáda.

Bizarně z hospody zalétá

až k moři vřesu,

fialovému vřesu,

zvuk gramofonu.

A pak zas takovým ruským,

do duše tekoucím dechem,

jásá a žaluje harmonika.

Opuštěn v poli oheň doutná.

(Připomněl oběť Abelovu.)

Těžce jde střelec odkudsi z lovu.

Barva teď za barvou spolknuta modří

zhaslého dne.

Výklenek jasný v mraku

ukázal zraku

zpozdilou vránu.

A ještě kdos klepe kdesi kosu,

aby moh’ k ránu

posekat otavu.

Po stezce jde pěší.

Silnicí z městečka blíží se světlo,

surové, jasné, na bicyklu.

Poslíček s depeší,

crriink, crriink.