VEČER MARKA AURELIA VE VINDOBONĚ. (IV.)

Já na svém žití pracoval jsem pouze

jak sochař, který dlátem neunavně

z mramoru bělostného vybít snaží

si boha obraz nebo tváře lidské

a pracuje tak dlouho, až se blíží

ten výtvor přání jeho, jež má v duši.

Že někdo druhý prospěch měl z mé práce,

Řím, národy, jež jméno moje slaví –

mou není zásluhou. Jak člověk žil jsem,

jenž jmeno člověka chtěl zasloužiti.