VEČER MARKA AURELIA VE VINDOBONĚ. (XIII.)

Noc pospíchá a ruka má se chvěje.

Čas uložit se. Je-li usouzeno,

uvítám vděčně zoři, jež mě zbudí;

však zaklepe-li marně světlo její

na oči bezcitné – i tak je dobře.

Já nelituji ničeho v svém žití

a nebudu i žití litovati...