VEČER MILENCŮ.

A večer zase nad zahradou

jak před lety, se rozšuměl,

já slyšel, jak se tiše kradou

čís kroky v sad, jenž oněměl...

A vzpomínal jsem při tom maně

na zlatohlávku kdysi svou,

jež měla zcela malé dlaně,

a v pasu růži zatknutou.

Má láska přešla, dým jen pouhý

v mé duši zůstal zesládlý,

jak po tanci, když kalné šmouhy

se v sále zamží zrcadly!

Teď chodí sem náš pasák s Káčou,

jsou láskou také bohatí,

o muzikách až k stropu skáčou

a facky hned si oplatí!