VEČER NA LUGANU.

San Salvatore již se stmívá zpoly,

jak letní soumrak teplý v kraj se klade,

leč bílé villy, až to ve zrak bolí,

na slunných svítí stráních Castagnoly.

Par závoj mhlivý k jezeru leh’ všade,

že zamžené jak oko krásky mladé

se upírá hor blízkých na vrcholy

a o luně sní, polibky jež krade.

Vzduch vůně pln a letní dusné tíhy.

Po vlnách plachta bílá zvolna plyne,

jak hlemýžď táhnouc stříbrné své rýhy.

Ted rybář vyzved’ tyč a třese sítí,

leč jenom hvězda na obloze siné

skrz ni na místo rybky třpytné svítí.