Večer na moři.

Večer na moře se sklání;

po hladině mlhové

při snivém vln šepotání

míru vlají duchové;

koráb plove v slavné pýše,

šera dech jej ovívá

a s paluby plavců tiše

večerní zpěv zaznívá.

„Panno krásná, paní moře;

ježto na liliích dlíš,

k tobě srdce u pokoře

ve hvězdnatou spěje výš:

ó shledni k nám s láskou svatou,

kterou blažíš nebesa,

sestup v duši, vděkem jatou,

ať se s tebou rozplesá!

Ó Marie! Tvá to vlaje

láska moře hladinou,

s lunouli si vlna hraje

nad uspalou hlubinou;

i když na černém hrom nebi

s bleskem krutě zápolí,

a na loď se propast šklebí,

nad námi tvé oko bdí.

Tys na zemi druhdy dlela

v panny čisté postavě,

a od nás jsi k nebi spěla

k nesmrtelné oslavě:

ujmi v lásce svých se synů,

ujmi se nás, voláme,

zbav nás děsné smrti stínů,

ať pouť blaze skonáme!“