VEČER NA MRTVÉM RAMENI LABE

Ba byla to mladost, byla to ona,

co tenkrát nad labskou tůní

mně kynula... Svěží, bílá a vonná

s rmenu a balšámu vůní.

Snad jsem ji přece zachytit moh’

aspoň za okraje řízy...

Ach, nevím, co tomu říká jen hloh,

co stříbrný kmen břízy!

Jen slyšel jsem, jak v jejím přeletu

se všecko zachvělo blaze;

hloh pravil: Já byl zas v rozkvětu!

a bříza: Já v mízy vláze.

Jak teprv mohlo býti mně jen,

ó v čas jen ji zachytiti!

Leč zmizela, zmizela, přelud a sen,

ty víš to, nad tůní sítí!