VEČER NAD INNSBRUCKEM.

Sšeřilo se v horách, chladně rozemžilo,

ledovce se v dálkách za závojem skryly,

srdce zmámené se zvolna utišilo,

a co na dně zbylo, jsme si utajili.

Po vysokých mostech nad strmými srázy

sjížděli jsme dolů mlčky, vyčerpáni;

až tu z temna náhle nad listnaté mlází

fantom pohádkový vyplul před nás maní.

Do řetězců světel propasti kdes na dně

jako v perly skřítků fantasie vklouzla,

v temnu tušíc skály svírati se nad ně.

Po silnici svahem žhavou stopou svítě

přízrak dneška sjížděl v báchorky té kouzla.

Zatím vešla krása v duši ostražitě.