Večer pomalu se k vlnám snášel

Večer pomalu se k vlnám snášel

a tesknil v žalném kouzle vyskleněných fléten,

kde spalo tolik marnosti a touhy.

A já jsem dlouho plakal

pro květy bílých milenek, jež vadly v dálce,

pro květy bílých milenek, jež netrhal jsem v klín

a jež přec’ voněly tak sladce v dálce...