Večer před nedělí

Jsme dobří kamarádi,

temný nás večer spíná,

lampa a sklenka vína

a s knížkou veršů já.

Žárovka v kouty bije,

tam těžký stín ji topí,

listy mé knihy kropí

popraškem měsíčním.

Bláznivý jakýs tanec

z literek vyskakuje,

nad řádky pluje, pluje

kmitavých nožek vír.

Knížko a verše tiché,

tvá hebká melodie

ten hlas, jenž v mozek bije,

snad nyní usmíří –

však víno zatrpklé je,

verše se rozptýlily –

a tiše v noční chvíli

pavouk se vynoří,

velký a šerý přízrak,

snad z noci narozený,

pomalu měří stěny

a snuje, snuje síť –

průzračná pavučina

je pevná, těžká, žhavá –

a mocně omotává

mou hlavu skloněnou.