VEČER PRVNÍ LÁSKY.

V jich zracích nebesa se zrcadlila,

jich ústy mladistvými život zpíval,

snem jejich země o rozkvětu snila,

když vyšly, šťastny v jarní vůně příval.

Tam pusto bylo, zkad se vzdalovaly.

Za nimi stromy teskně zašuměly

a větry, které dálkám žalovaly,

jich jména jak by za svůj motiv měly.

A ještě včera krokem váhajícím

šly bez krve, bez očí rozzáření.

Dnes zjevily se zrakům netušícím,

div hořící, rty zralé k políbení...

Ni trochu neváhají na rozcestí:

jim každá cesta k ráji, jdou-li po ní.

Jich srdce zpívá, pták na ratolesti,

a jejich těla jahodami voní.

Již lásky večer stinný čeká na ně,

snad náhle vynoří se z hloubi lesů.

Poprvé píti budou ulekaně

z kalichu rozkoše i nápoj děsu.

Však neříkej jim, by se zastavily

a štkání svedených by naslouchaly.

Jich lásky přelud čistý je a bílý,

ač v těle ohněm pekelným je pálí...