VEČER U BELVEDERU KRÁLOVNY ANNY.

Již poslední sjel slunce zlatý šíp

skrz dlouhou alej. Na vše padá šer.

Královny Anny tichý belveder

jen svítí v stínech kaštanů a lip.

Již město v hloubi halí podvečer,

zde mezi květy dýchá se to líp,

teď několik hvězd vzplálo, noci dcer,

teď hvízdnul pták, teď někdo vraty skříp’.

To z procházky ve stínech starých stromů

se k belvederu zvolna vrátil domů

v svém modrém šatě starý invalida.

A svatovítským zvonům, jež se shodly,

jak ve chrámě, když lid se s knězem modlí,

sbor zvonů z hloubi vážně odpovídá...