Večer u jezera.

Vrbovím se ku jezeru

bílá luna probírá,

na břehu ve stínův šeru

panna hořem umírá.

Panně vodník z tajné skrýše

v oči patří zrosené

a v nich vidí zmírat tiše

srdce bolem skosené.

Dlouho hleděv zamyslil se,

pak se vhroužil k ženě své,

mlčky u ní položil se

v měkké lože vlnové,

políbil ji v čelo bílé,

dítko k ňadrům přitulil,

a jak dlouhá noční chvíle,

o slzách a panně snil.