VEČER V BUTTES-CHAUMONT.

Most vzdušný setkán ze zlatých již nití,

chrám Sibylly v nach žhavý rudě vzplál,

a jeskyň v šeř kde vodopád se řítí,

stín zvolna temné šláře noci tkal.

Vrcholky stromů živým ohněm svítí,

v jezírku hoří ostré hrany skal,

utichli ptáci – s nimi ruch a žití,

i větřík jak by dýchnout se již bál.

Že vůkol dál hřmí města shon a vřava?

Sluch nedoslechne jich, zrak nevidí –

zde lístek nehne se, a noc jde tmavá...

Klid velký, tiš – že v cizí, dalné pláni

jdeš sám, se zdá ti, pryč kdes od lidí,

a sladký Mír se ve tvou duši sklání...