VEČER V LAMBACHU

Již slední paprsk slunce doplál v dáli.

A Ostrý sní, strom každý k nebi hledí:

smrk, šedý buk i břízy kmen,

na němž spit slastí tmavý motýl sedí...

Je ticho kol. – Neb věčné hvězdy vzplály –

– Teď výdech sladký k nebi kvítí sílá...

Mně zdá se, nejkrasší že sen

dnes duše moje opojená snila.

Nad Ostrým vyplul měsíc... A spěl v kraje,

kam noci stín svůj modrý závoj klad',

když náhle mnohokrát se ozývaje

poslední výstřel v lese pad'...